Neopomenutelnou architektonickou i funkční součástí kostela je rozlehlá krypta, zabírající prostor pod jeho východní částí, tj. pod kněžištěm, mnišským chórem a oběma bočními kaplemi.

Mezi stavitelským ztvárněním východního chóru a střední části kostela – trojlodím je patrný rozdíl, jenž bývá přičítán přerušení stavebních prací a snad i odchodu stavební huti od rozdělaného díla.

Jeden z nejnápadnějších domů z celého bývalého ghetta patřil původně Samueli Ryšavému.

Starost o důstojné rozloučení se zesnulými těsně souvisela s místem jejich posledního odpočinku.

Pro židovský obecní dům se vžilo poněkud nepřesné označení „radnice“, přestože budova nesloužila pouze k jednání židovské samosprávy, ale plnila řadu dalších funkcí.

Koplův (nebo také Koplovský) dům stojí v Horní židovské ulici (Blahoslavově) a současně uzavírá severní stranu malého náměstí (Tiché) obklopujícího Starou synagogu.

Dům s popisným číslem 73 v Horní židovské ulici (Blahoslavova 28) se postupem času vyčlenil z komplexu původního „gruntu“ Moisesa Teutsche.

Založení benediktinského kláštera nad řekou Jihlavou bylo dílem dvou bratří, údělných knížat Oldřicha Brněnského a Litolda Znojemského, jejichž území odděloval říční tok.

Východní část interiéru kostela s prodlouženým kněžištěm a pětibokým závěrem sloužila po staletí výlučně benediktinským bratřím.

Vlastní obchodní a administrativní centrum se přimyká svými dvěma budovami k Bělohorské třídě, stává se horizontální, nikterak převyšující dominantou místa, přitahuje k sobě potenciální zákazníky a rekreanty z celého území Vypichu.