V třebíčském ghettu byly postupem času postaveny dvě synagogy.

Židovská čtvrť se vyvinula z bývalého židovského ghetta (Židovského Města) v jihozápadní části katastru původně samostatné obce Podklášteří, která je dnes jednou z mnoha třebíčských městských čtvrtí.

Přestože židovské ghetto nebylo ve skutečnosti stavebně odděleno od křesťanské části Podklášteří, mělo svou bránu.

Bazilika sv. Prokopa bývala v dobách benediktinského opatství klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

Od poloviny 13. století se na strmé vyvýšenině nad říčním tokem Jihlavy sebevědomě zvedá jedinečný opatský kostel Nanebevzetí Panny Marie, jemuž se na počátku 18. století dostalo nového zasvěcení sv. Prokopovi.

Neopomenutelnou architektonickou i funkční součástí kostela je rozlehlá krypta, zabírající prostor pod jeho východní částí, tj. pod kněžištěm, mnišským chórem a oběma bočními kaplemi.

Mezi stavitelským ztvárněním východního chóru a střední části kostela – trojlodím je patrný rozdíl, jenž bývá přičítán přerušení stavebních prací a snad i odchodu stavební huti od rozdělaného díla.

Jeden z nejnápadnějších domů z celého bývalého ghetta patřil původně Samueli Ryšavému.

Starost o důstojné rozloučení se zesnulými těsně souvisela s místem jejich posledního odpočinku.

Pro židovský obecní dům se vžilo poněkud nepřesné označení „radnice“, přestože budova nesloužila pouze k jednání židovské samosprávy, ale plnila řadu dalších funkcí.