Vila byla postavena jako letní, což se odráží nejen v začlenění vily do krajiny, ale i v její dispozici.

Dynamický průmyslový rozvoj německých Svitav v poslední čtvrtině 19. století s sebou přinášel také horečnatou stavební aktivitu.

Osada Pouště u Mokrovrat leží v krásné krajině s protékající říčkou Kocábou, objevenou prvními trampy již ve dvacátých letech.

Majitelé nevelkého svažitého pozemku se vzrostlými stromy si přáli pohodlný dům s výhledem na údolí.

Projektantem výpravné vily svitavského majitele dřevozávodu Julia Langra byl prominentní architekt pozdního historismu Germano Wanderley (1845-1904), rodák z brazilského Pernambuca, který se po studiích v Hamburku a Berlíně usadil v šedesátých letech 19. století jako pedagog nejprve na stavební průmyslové škole v Eckenförde ve Šlesvicku.

K ateliérům, které se věnují systematicky ekologickým stavbám, patří u nás pražská Skupina ekologické architektury (SEA) Petra Suskeho, Jiřího Jakeše, Patrika Doláka, Jarky Kopečné, Anny Malinové a Dominika Wallenfelse.

Členitou zděnou vilu, jejíž exteriér dodnes ozvláštňují folklorizující řezbářské detaily včetně deštění štítů a čel střešních vikýřů, si ve stráni nad Divokou Orlicí nechal postavit český lékař Eduard Albert (1841–1900).

Na počátku architektonické události – berounské vily manželů Pszczolkových od Petra Hájka, Jana Šépky a Petra Hradečného z ateliéru HŠH – stála výstava Prostorový dům (2000), která mimo jiné představila šest studií prostorových typů, jaké vyvinuli architekti 20. století, a to včetně Raumplanu Adolfa Loose nebo Wrightova „plynoucího prostoru“.

Dům v kolínské vilové čtvrti architekt umístil v hloubi nevelké parcely, přímo na hranu prudkého svahu.

Chloubou oblasti velkých hospodářských dvorů na Jánském předměstí v Chrudimi býval barokní Neuperkovský dvůr s libosadem, který v roce 1872 i s rozsáhlými pozemky zakoupil podnikavý majitel chrudimské strojírny a slévárny František Wiesner (1833–1880).