K předním stavbám, které jsou svázány s historií Státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, patří rodinný dům architekta Bohumíra Kupky (1900–1942).

Hned dvakrát si své schopnosti vyzkoušel na projektech vlastních domů architekt Josef Místecký (1891–1957), rodák z Poličné nedaleko Valašského Meziříčí.

Jednopatrová, nepříliš honosná vila z červeného spárovaného zdiva pro nástupce zlínského průmyslníka Tomáše Bati Jana Antonína byla postavena na rozlehlém pozemku nad zlínským katolickým kostelem.

Vila Kancnýřka, nazvaná po svém stavebníkovi, je jednou z kvalitních staveb v lázeňské čtvrti na rozlehlém pozemku pod lesem.

Bývalý kuchyňský dům číslo 10 z roku 1851 na úbočí nad lázeňským náměstím v Luhačovicích přestavěl architekt na vlastní náklady na malou obytnou vilku pro svého přítele a nového správce lázní Cyrila Holubyho.

František Malota byl členem správní rady Baťova koncernu a jedním z dočasných akcionářů firmy v době nepřítomnosti J. A. Bati během druhé světové války.

Zvlněné úpatí beskydských vrchů tvoří kulisu vily, která odmítá koketovat s banalitou stavebních počinů v její těsné blízkosti i v širším okolí valašského venkova.

Na okraji Napajedel v místě dvou kráterů, které zůstaly po těžbě stavebního pískovce, bylo postaveno zvláštní seskupení objektů.

Příkladem zdařilé přestavby a rozšíření rodinného domu ze šedesátých let na reprezentativní vilu podnikatele je dům v Mařaticích od významných brněnských architektů.

Vila N ve Starém Městě nezapře inspiraci architekturou třicátých let.