Projektant pojmenoval rajhradský dům Monitor, podobně jako označuje většinu svých realizací, jež mu během navrhování nebo až po dostavbě vybavují různé podoby – lidí (Kovboj), zvířat (Hroch, Psík, Sysel), rostlin (Květák) či věcí (Busta, Flaška, Kšiltovka, Robot, Torzo). Pro své stavby, odkazující k dalším významovým vrstvám, zvolil Sládeček vlídně ironický název figurkativní architektura. Přiznává, že byl kdysi přesvědčen, že architektura stojí na abstrakci, ale postupem času postřehl, že se mu do jejích forem neustále promítají rozmanité podoby. Pro Sládečkovo konceptuální pojetí nebylo patrně bez významu studium v ateliéru architektury, interiérové a nábytkové tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesorů Ladislava Vrátníka a Petra Keila, kteří se v osmdesátých letech vyrovnávali s postmodernistickými trendy ve světě. Rajhradský dům byl určen pro čtyřčlennou rodinu básníka Tomáše Reichela, spolumajitele a ředitele brněnského vydavatelství Host a redaktora stejnojmenného literárního měsíčníku. Jeho pracovnu situoval architekt do přízemí, a to na výšku jednoho a půl podlaží, aby v ní mohla být umístěna velká patrová knihovna. Za zádveřím následuje vstupní hala se schodištěm do patra, z níž je přístup do obytného prostoru s jídelním koutem a kuchyní. Vybavení přízemí doplňuje sklad a WC. Z chodby patra se vchází do tří ložnic, koupelny a WC. Drobné výklenky a výhledy otevírají uzavřenou hmotu domu a rozvolňují jeho minimalizovanou dispozici. Spodní podlaží je zděné, horní má hrázděné dřevěné konstrukce, stropy jsou trámové a celá stavba je opláštěna horizontálními palubkami. /J. S.