Vila ředitele Občanské záložny v Pardubicích, kterou projektoval absolvent pražské techniky architekt Bedřich Adámek (1891–1961), leží kousek od centra města, přesto mohla obsáhnout i větší zahradu.

Duo režných vilek v Nádražní ulici, jejichž projektantem byl pražský architekt František Vahala (1881-1942), střídmým architektonickým jazykem i vyváženou hmotovou kompozicí výstižně demonstruje stavební kulturu první poloviny 20. století.

Arnold Löw-Beer, potomek rozvětvené rodiny, jejíž členové se v podnikání orientovali na textilní a soukenický průmysl, rozestavěl ještě před první světovou válkou v Půlpecnu reprezentativní vilu. Autor stavby nebyl doposud rozpoznán.

Historik architektury Rostislav Švácha v jednom ze svých pojednání o litomyšlské moderní architektuře přirovnal toto malebné město k zázraku.

Za obcí Nekoř, vzdálené jen několik kilometrů od vodního díla Pastviny, jehož přehradní stěny se koncem třicátých let ujal Kamil Roškot, realizoval v loňském roce svůj rodinný dům architekt Patrik Zamazal (1973).

Jedním z míst, v nichž se daří kvalitní architektuře, je Lanškroun.

První z vil Přemysla Kokeše (1977), kterou jsme se rozhodli představit, se nachází v Heřmanově Městci, který je znalcům moderní architektury znám díky pozdně funkcionalistické Löwitově vile od brněnského architekta Bohuslava Fuchse.

Na obtíže s úřady vzpomínají mladí stavebníci, manželé Linhartovi, kteří si po delším hledání našli své místo s výhledy do krajiny a blízko volné přírody v nové zástavbě Tocháčkova kopce v Chocni.

Kvalitní privátní architektuře se v Holicích ve druhé polovině 20. století příliš nedařilo.

Pěkný výhled na město a na nedaleký zalesněný hřbet skal v Pelinách zdobí parcelu, kterou na návrší nad pivovarem získali počátkem sedmdesátých let manželé Janouškovi, jimž se Choceň zalíbila a přestěhovali se sem z Prahy.