Největší kutnohorskou stavební firmu poslední třetiny 19. století založil a řídil architekt Čeněk Dajbych (1845-1913), dlouhou dobu člen městské rady.

Na přelomu 19. a 20. století si už stavbu vily mohli dovolit i příslušníci středních vrstev: úředníci, lékaři, umělci, učitelé.

Kolaudaci vily Hermíny v Černíně u Berouna předcházelo devět let úředních jednání.

Osada Pouště u Mokrovrat leží v krásné krajině s protékající říčkou Kocábou, objevenou prvními trampy již ve dvacátých letech.

Majitelé nevelkého svažitého pozemku se vzrostlými stromy si přáli pohodlný dům s výhledem na údolí.

K ateliérům, které se věnují systematicky ekologickým stavbám, patří u nás pražská Skupina ekologické architektury (SEA) Petra Suskeho, Jiřího Jakeše, Patrika Doláka, Jarky Kopečné, Anny Malinové a Dominika Wallenfelse.

Na počátku architektonické události – berounské vily manželů Pszczolkových od Petra Hájka, Jana Šépky a Petra Hradečného z ateliéru HŠH – stála výstava Prostorový dům (2000), která mimo jiné představila šest studií prostorových typů, jaké vyvinuli architekti 20. století, a to včetně Raumplanu Adolfa Loose nebo Wrightova „plynoucího prostoru“.

Dům v kolínské vilové čtvrti architekt umístil v hloubi nevelké parcely, přímo na hranu prudkého svahu.

Obytná křídla nových vil mívají půdorys protáhlého obdélníka nebo lichoběžníka, který umožňuje dobře prosvětlit celý interiér přirozeným slunečním světlem.

Tvorba Aleny Šrámkové (*1929) se již v sedmdesátých letech nenápadně obrátila proti oficiálnímu domácímu architektonickému proudu.